Vanilla opce

11:30 | Redakce W4T | Diskuze

Vanilla opce neboli klasické opce jsou finančním nástrojem, který svému držiteli zajišťuje právo, nikoli však povinnost koupit nebo prodat podkladové aktivum, cenný papír či měnu za předem určenou cenu v rámci daného časového úseku. Klasickými opcemi rozumíme kupní (call) či prodejní (put) opce, které nemají žádnou speciální či neobvyklou vlastnost. Mohou mít standardizovanou velikost a exspirační dobu, přičemž v tom případ se obchodují na některé za zavedených burz jako například Chicago Board Options Exchange, nebo jsou takzvaně ušity na míru a obchodují se na mimoburzovních (OTC) trzích.

Jednotlivci, společnosti i institucionální investoři mohou využít různorodosti opcí k navržení takové investice, která nejlépe odpovídá jejich potřebě zajistit svou pozici či spekulovat na cenový pohyb finančního instrumentu. Pokud těmto potřebám klasické opce neodpovídají, stále je zde možnost sáhnout po exotických opcích představovaných především bariérovými opcemi, asijskými či digitálními opcemi. Exotické opce se vyznačují větším množstvím speciálních vlastností a zpravidla jsou obchodovány na mimoburzovních trzích. Setkat se můžeme také s jejich kombinacemi, které investorům nabízejí snížené náklady či vyšší finanční páku.

 

Kupní a prodejní opce

V rámci Vanilla opcí máme na výběr dva základní typy, kupní a prodejní opce. Nejčastěji se setkáme s anglickými názvy calls a puts. Majitel call opce má právo, nikoli však povinnost koupit podkladové aktivum za realizační cenu, kdežto majitel prodejní opce má právo, nikoli však povinnost prodat podkladové aktivum za realizační cenu. Ten kdo opci prodává je někdy nazýván také upisovatelem. Tato strana obchodu má povinnost koupit či prodat daný finanční instrument, pokud dojde k uplatnění opce ze strany kupujícího.

 

Vlastnosti klasických opcí

Každá opce má svou realizační cenu (strike price), kterou můžeme považovat za jakousi cílovou cenu podkladového aktiva. Pokud je realizační cena opce výhodnější nežli spotová cena aktiva v době exspirace opce, potom takovouto opci označujeme za „v penězích“ (ITM, in-the-money). V tomto případě je pro vlastníka výhodné opci uplatnit. Zatímco evropské opce musí být v penězích v době jejich vypršení, americké opce mohou být uplatněny, pokud jsou in-the-money v době vypršení kontraktu či před jeho vypršením.

Takzvané prémium označuje cenu, kterou musíme prodávajícímu zaplatit za koupi opce. Cena prémia se odvozuje od vzdálenosti realizační ceny opce a aktuální očekávané ceny (forward market price) v době jejího vypršení, dále od volatility podkladového aktiva a délky exspirační doby. Vysoká volatilita obchodování s podkladovým aktivem a dlouhá doba do vypršení opce zvyšují výši prémia.

Vnitřní hodnota opce se zvyšuje společně s tím, jak se tržní cena přibližuje realizační ceně či ji překročí. Majitel opce se může rozhodnout ji prodat ještě před uplynutím doby exspirace, pokud opce má vnitřní hodnotu.

 

Základy obchodování s Vanilla opcemi

Jakmile investor koupí opci, ať již put či call, předem zaplatí ze svého obchodního účtu prémium, jeho potenciální zisk je však teoreticky neomezený. Pokud investor opci prodá, obdrží předem prémium na svůj obchodní účet, je však vystaven teoreticky neomezené ztrátě, pokud se trh vydá v nepříznivém směru. Proto, aby investor své riziko rozumně omezil, může stejně jako v případě spotového obchodování využít na opcích limitní příkazy (stoploss). Také může koupit opci mimo peněz (out-of-the-money), a limitovat tím svou potenciální expozici.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že při nákupu opcí je obchodník vystaven pouze omezenému riziku, jelikož maximálně může ztratit zaplacené prémium. V případě prodeje opcí, což může být vhodný způsob zajištění příjmu, se obchodník ocitá v pozici pojišťovny, která pojišťuje otevřenou pozici jiného investora. Jakmile je zaplaceno prémium a trh se vyvine podle očekávání, obchodník si ponechá zisky plynoucí z jeho ochoty podstoupit riziko. Pokud však prodávající špatně odhadne další vývoj trhu, výsledkem je ztráta podobná té na spotovém trhu. V obou případech je prodávající vystaven potenciálně neomezenému riziku, nebo lépe řečeno riziku, že cena bazického instrumentu klesne na nulu. Toto riziko může být omezeno použitím limitních příkazů. Hlavní výhodou oproti spotovému obchodování je zisk prémia.

 

Možnosti obchodování v Vanilla opcemi

Prvním krokem při obchodování s jakýmikoli opcemi je analýza trhu a odhad jeho dalšího pohybu. Pokud je obchodník přesvědčen, že trh bude růst, nabízejí se mu tři varianty dalšího postupu. Jednak může daný instrument přímo koupit na běžném, spotovém trhu a čekat na růst jeho ceny.

Druhou možností je koupě kupní opce (long call).  Při použití této strategie může nanejvýš ztratit předem zaplacené prémium za koupi opce a tato opce může být kdykoli prodána. Jedná se o jeden z nejbezpečnějších způsobů jak vsadit na růst ceny podkladového aktiva.

Třetí možností je prodej prodejní opce (short put). Pokud je cena bazického instrumentu v čase exspirace vyšší než realizační cena, opce vyprší bezcenná a obchodník si ponechá prémium, které získal již při uzavření kontraktu.

 

Příklady

Vezměme si situaci, kdy se aktuální cena měnového páru EUR/USD nachází na hodnotě 1,1000. Obchodník předpokládá, že cena páru v průběhu týdne vzroste. Pokud se rozhodne obchodovat na spotovém trhu, koupí na EUR/USD jeden minilot, tedy 10 000 jednotek. Jakmile hodnota EUR/USD začne růst, bude jeho pozice vykazovat zisk, který může v případě dostatku likvidity na trhu ihned inkasovat.

Také může využít druhé varianty a koupit kupní opci (long call) s týdenní exspirací a realizační cenou 1,1020.   Jakmile opci koupí, zaplatí prémium závislé na jeho obchodní platformě, řekněme například 0,0050, tedy 50 pipů. Pokud se v době exspirace pár EUR/USD pohybuje nad realizační cenou, získá obchodník rozdíl mezi realizační cenou a hodnotou EUR/USD. Hranici nulového zisku bude pro obchodníka představovat realizační cena plus předem zaplacené prémium. Ještě před vypršením opce ji může obchodník prodat, a vydělat tak na růstu EUR/USD či implikované volatility na páru. Čím více bude pár růst, tím vyšší bude obchodníkův zisk.

Řekněme, že v našem příkladu pár vzrostl na 1,1100, což znamená, že koupená opce je 0,0100 nebo 100 pipů „v penězích“ (in-the-money), což znamená, že výsledný zisk bude 100 pipů mínus zaplacené prémium, tedy 50 pipů.  Na druhou stranu, pokud spotová cena v době vypršení opce je pod realizační cenou, maximální ztráta bude zaplacené prémium, tedy 50 pipů.

 Třetím způsobem jak vydělat na odhadu růstu bazického instrumentu je prodej prodejní opce (short put). Obchodník prodá prodejní opci, za což okamžitě získá na svůj účet prémium. Klíčovým faktorem pro výsledek tohoto kontraktu je stanovení realizační ceny, která by se v čase exspirace měla nacházet pod spotovou cenou páru EUR/USD.

Jinak řečeno, obchodník musí být ochoten koupit pár EUR/USD za realizační cenu, protože pokud spotová cena skončí v čase vypršení opce pod ní, držitel opce má právo prodat mu pár za realizační cenu (strike price). Jako odměnu za podstupované riziko upisovatel opce (prodejce opce) získává od kupujícího opční prémium. Pokud spotová cena skončí nad realizační cenou, ponechává si obchodník prémium a může prodat další prodejní opci (short put).

V obou příkladech je výše opčního prémia závislá na příslušné obchodní platformě a čase uzavření kontraktu. Jak zisk, tak ztráta se řídí realizační cenou a tržní cenou podkladového aktiva v čase exspirace opce.

 

Co je to Plain Vanilla?

Jako Plain Vanilla se označují klasické finanční instrumenty bez speciálních charakteristik a funkcí. Většinou se jedná o opce, dluhopisy, futures a swapy. Protipólem těchto investičních nástrojů jsou exotické instrumenty, které pozměňují, obohacují či kombinují části klasických kontraktů, a výsledkem je tak komplexnější cenný papír.

Například Plain Vanilla opce je standardní opcí s termínem exspirace a realizační cenou bez dalších vlastností. Naopak za exotickou opci můžeme považovat bariérovou variantu knock-in, kdy se opce aktivuje teprve v případě, když cena dosáhne v daném čase zvolené kritické hodnoty, bariéry.

 

Vanilla přístup k investování a finančním trhům

Plain Vanilla je ve finanční terminologii jakékoli obchodovatelné aktivum či finanční instrument ve své nejjednodušší, standardní verzi.  S termínem se často setkáme u specifických kategorií finančních instrumentů, jako jsou opce, dluhopisy, ale můžeme jej také použít pro jednotlivé obchodní strategie či školy ekonomického myšlení.

Pro příklad si uveďme opci, která jejímu kupujícímu dává právo, nikoli povinnost koupit, či prodat podkladové aktivum za určitou cenu v, nebo před určitým datem. Vanilla opce je poté standardní kupní opce (call) nebo prodejní opce (put) se standardními podmínkami a neobyčejnými či komplikovanými dalšími vlastnostmi. Put opce umožňují prodat podkladové aktivum za určitou cenu během dané doby, chrání tak investora před poklesem ceny aktiva. Další specifická pravidla mohou vycházet z regionálních zvyklostí, rozlišujeme například evropské a americké opce, pojem Vanilla, či Plain Vanilla se však používá pro jakoukoli opci ve své nejjednodušší, „čisté“ formě.

Pro srovnání, exotická opce je pravým opakem, obsahuje komplikovanější ujednání a v jejím rámci hrají roli speciální okolnosti, které ji odlišují od klasických evropských či amerických opcí. Exotické opce představují pro méně zkušené obchodníky relativně vyšší míru rizika, jelikož předpokládají hluboké pochopení finančních trhů, pokud mají vést k ziskovým obchodům. S exotickými opcemi se setkáme převážně na mimoburzovních (over-the-counter) trzích. Mezi exotické opce řadíme i dnes velmi oblíbené binární opce jinak známé také jako digitální opce. Hlavním rozdílem oproti jejich klasickým protějškům je u binárních opcí ta vlastnost, že za splnění předem daných podmínek vyplatí obchodníkům celou částku v celku. Oproti tomu klasických opcí se zisk vyvíjí společně s cenou podkladového aktiva. Kromě binárních opcí najdeme celou řadu dalších variant, jen namátkou třeba Bermuda opce nebo Quanto opce.

Užití termínu Plain Vanilla si můžeme demonstrovat také u swapů. Swapy jsou termínové smlouvy, ve kterých se obě strany zavazují vyměnit si předmětná aktiva nebo peněžní toky za předem daných podmínek, jako jsou například úroková sazba či směnný kurz. Jedná se často o individuálně sjednávané kontrakty, či se s nimi můžete setkat také na mimoburzovním (OTC) trhu.  Již ze své povahy jsou swapy oblíbeným nástrojem především u velkých společností a finančních institucí a jen výjimečně se s nimi setkáme u jednotlivých investorů.

Plain Vanilla swapem může být například swap úrokové sazby, kdy se obě strany dohodnou na kontraktu, kdy jedna strana platí v určených termínech předem daný úrok z určité částky po předem danou dobu. Druhá strana odvádí platby na základě pohyblivého, variabilního úroku ve stejných termínech ze stejné částky ve stejné měně po stejnou dobu. Tato výměna úrokových sazeb na určité peněžní toky se používá při spekulacích na změny v úrokových sazbách. Jelikož se jedná v případě obou stran o stejnou nominální hodnotu, závazky se týkají pouze rozdílu v úrocích a žádná ze stran nedluží té druhé dlužnou částku, jistinu. Stejně tak se můžeme setkat s Plain Vanilla komoditními či měnovými swapy.

 

Plain Vanilla v širším kontextu

Termín Plain Vanilla nachází své uplatnění také při popisu abstraktnějších finančních konceptů. Například Plain Vanilla karta je kreditní kartou s jasně definovanými jednoduchými podmínkami užívání.

Přístup k financování označovaný jako Plain Vanilla nebo jen Vanilla byl vzýván ekonomickými komentátory, ekonomy i politiky především v letech 2007, 2008 a následujících, kdy obchody s hypotečními cennými papíry a na ně navázanými swapy úvěrového selhání (CDS) vedly k pádu banky Lehman Brothers a málem přivodily selhání celého finančního systému v USA. Během prezidentského úřadu Baracka Obamy se soustavně zvyšoval tlak na poskytovatele úvěrů, aby svým klientům poskytovaly Plain Vanilla hypotéky s nízkým rizikem. Nedílnou součástí tohoto tlaku na zjednodušení, zprůhlednění finančního systému a zároveň větší míru jeho kontroly byl Dodd-Frankův zákon z roku 2010, který mimo jiné vytvořil Úřad na ochranu finančních zájmů spotřebitelů (CFPB). Mezi jeho dlouhodobými cíli je kontrola a regulace finančního systému a jeho institucí ve smyslu přístupu Plain Vanilla, tedy co možná nejvyšší míry srozumitelnosti a transparentnosti finančních produktů pro klienty. 

Zatímco někteří investoři zůstávají u tradičních Plain Vanilla finančních nástrojů, jiní uspěli díky celé řadě finančních inovací z posledních desetiletí. V případě derivátů se jako Plain Vanilla strategie chápe použití dvou různých Plain Vanilla instrumentů, například swapů, současně

Ve Spojených státech je velkým investičním tématem spoření na stáří. I v tomto případě se setkáme s termínem Plain Vanilla, tedy nejjednodušším a nejběžnějším přístupem ke spoření na penzi. Průměrný Američan střední vrstvy ročně uspoří přibližně 10 % svého příjmu, který poté rozloží do diverzifikovaného investičního portfolia akcií a dluhopisů prostřednictvím daňově zvýhodněných penzijních plánů 401(k) a Roth IRA. Za součást spoření na stáří se v USA považuje také koupě vlastního domu, kdy je hypotéka splacena před nastoupením na penzi.

Plain Vanilla swap je jeden z nejjednodušších finančních instrumentů, se kterými se můžeme setkat na mimoburzovních trzích. Obyčejně je uzavírán mezi dvěma společnostmi či finančními institucemi. Existuje celá řada Plain Vanilla swapů jako úrokové, komoditní a měnové swapy, nejčastěji se však setkáme s úrokovým swapem, kdy si zúčastněné strany vyměňují peněžní toky podléhající z jedné strany fixnímu a z druhé strany proměnlivému úročení. Setkat se můžeme také s úrokovým swapem, kdy obě strany si vyměňují peněžní toky s různými variabilními sazbami.

Plain Vanilla úrokový swap je nejčastěji používán jako zajištění se proti proměnlivým úrokovým sazbám, může však být využit i v opačném směru, kdy očekáváme snížení úrokových sazeb. Obě strany swapu se zavazují vyměnit si peněžní toky za teoreticky vzájemně si vypůjčenou stejnou finanční částku denominovanou v téže měně. Hypotetická jistina se v čase nemění, jedinou proměnnou jsou tak úroky vázané na variabilní sazbu.

Uveďme si příklad, kdy společnost A a společnost B se dohodnou na čase exspirace swapu, jistině, měně, fixní úrokové sazbě, variabilní úrokové sazbě, referenční úrokové sazbě, termínu plateb a obnovování úrokové sazby. V určité platební dny během trvání swapu společnost A platí společnosti B fixní dohodnuté úroky plynoucí z hypotetické jistiny a společnost B platí společnosti A variabilní úroky plynoucí z hypotetické jistiny podle referenční úrokové sazby.  Poté se převede pouze rozdíl těchto dvou částek, záleží tedy na tom, zda referenční úroková sazba (úrokový index) v době platby byla vyšší či nižší nežli dohodnutá fixní úroková sazba.

Líbil se vám článek?
+0 / -0
Odeslat článek e-mailem
Diskuze
Vstoupit do diskuze
V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.


Související články
Ilustrativní obrázek

Cena ropy roste po útoku na íránský tanker

Ilustrativní obrázek

Zásoby US ropy opět vzrostly, fundamenty na libře nejsou jednoznačné

Ilustrativní obrázek

Komoditní výhled: Zlaté časy pro zlato

Ilustrativní obrázek

Ekvádor opouští ropný kartel OPEC

Ilustrativní obrázek

Komentář BHS k cenám pohonných hmot a ropy

Portál W4T.CZ používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.