Události v EU

14:14 | E V | Diskuze

BREXIT

Ilustrativní obrázek
Foto: public

Začalo vyjednávání nových vztahů mezi EU a Spojeným královstvím Spojené království opustilo Evropskou unii poslední lednový den a nastalo téměř roční přechodné období pro vyjednání budoucích vztahů. Jaká bude dohoda mezi oběma stranami?

Obchodní dohoda musí zajistit rovné podmínky pro konkurenci na obou stranách. Britská vláda opakuje, že se unijních pravidel držet nechce a usiluje o velmi volnou dohodu.

Součástí obchodní smlouvy má být i ujednání zajišťující rybářům z EU přístup do britských vod. Dohoda o rybolovu by měla být podle představ Bruselu opřených o politickou deklaraci schválenou oběma stranami hotova do poloviny roku.

K oběma těmto požadavkům, tedy rybolovu a rovným podmínkám, se Londýn dlouhodobě staví odmítavě. Podle britské vlády je jedním z výdobytků brexitu možnost, aby britští rybáři získali kontrolu nad vodami kolem ostrovů na úkor konkurence z EU.

Pokud by se obě strany nedokázaly v rámci jedenáctiměsíčního přechodného období domluvit, hrozilo by zvláště ve vzájemném obchodu výrazné zhoršení podmínek pro firmy i spotřebitele. Londýn chce dosáhnout podobných podmínek pro přístup na jednotný trh, jaké má nyní Kanada. EU a Kanada se dohodly na odstranění 98 % cel.

Brusel ale podobnou dohodu o volném obchodě podmiňuje tím, že Británie bude dodržovat evropské standardy, aby tak byly zajištěny rovné podmínky. To ale britský premiér Boris Johnson nechce připustit a zopakoval, že se jeho země nehodlá držet unijních pravidel.

Pokud premiér se svou nekompromisní vyjednávací taktikou neuspěje, bude Británie reálně čelit nebezpečí, že se po skončení přechodného období na konci tohoto roku ocitne v podobné situaci, jako kdyby z EU odešla bez dohody. 

 

Poslední letošní lednová půlnoc (míněno středoevropského času) znamenala současně i první opuštění nějakého členského státu z rodiny zemí participujících na projektu evropské integrace. Do té doby se s Unií, resp. ještě předtím s Evropským společenstvím rozloučila pouze některá autonomní území, případně bývalá koloniální území, nikdy však dosud celý členský stát.

Poslední letošní lednová půlnoc (míněno středoevropského času) znamenala současně i první opuštění nějakého členského státu z rodiny zemí participujících na projektu evropské integrace. Do té doby se s Unií, resp. ještě předtím s Evropským společenstvím rozloučila pouze některá autonomní území, případně bývalá koloniální území, nikdy však dosud celý členský stát. V tomto ohledu tak drží prim Velká Británie, země velmi významná v evropském a stále ještě též v globálním kontextu – politicky, ekonomicky i společensky.

Po urychlených procedurách, které se udály v průběhu posledního lednového týdne již žádný zázrak nenastal a počet členských států se tak vrátil do roku 2013, tedy do momentu, než do EU vstoupilo Chorvatsko. Zdá se, že aktuální počet 27 ještě nějakou ne zcela krátkou dobu vydrží. Na prahu vstupu nyní nikdo urgentně nečeká a cesta ven je naštěstí taktéž prázdná, na čemž se zřejmě některé dosavadní tragikomické momenty brexit provázející dost zásadně podílely. Zkrátka, nikdo si teď nechce hrát se sirkami, když navíc neví, jak to vlastně všechno dopadne.

Není pochyb o tom, že se ještě budou dít věci, neboť doposud se vlastně reálně ještě nic nestalo. Manželství napříč La Manche je sice již formálně rozvedeno, ale dosud funguje vše jako před rozvodem. Avšak ledva dotikaly společné hodiny, začíná již opět souboj slov a politických svalů. Zdá se, že Británie má v tomto ohledu značné ambice, pokud tak můžeme vyvodit z vyjádření jejího premiéra. Ten je připraven svoji zemi ochránit před vlivem plynoucím z EU prostřednictvím cel, restriktivních opatření i hraničních kontrol. Možná zapomněl dodat, před čím že ji chce ochránit, když její běžný provoz bytostně závisí na potřebě dovážet spotřební i investiční průmyslové výrobky právě z kontinentu.

Jedenáctiměsíční ochranný polštář pro přípravu definitivního smluvního ujednání vztahů mezi EU a Velkou Británií věru není mnoho. Má-li být však vzorem pro toto ujednání relativně nová smlouva CETA mezi EU a Kanadou, lze to vnímat spíše nadějně. Jestliže smlouva CETA vznikala několik let, neboť bylo zapotřebí nalézt společného jmenovatele mezi řadou funkčních, procesních, ale i strategických a politických záležitostí, protože ekonomické, finanční, investiční modely mezi EU a Kanadou byly a jsou odlišné, Británie byla součástí jednolitého soukolí EU (i přes řadu výjimek) 47 let. Z tohoto soukolí tak zbývá „maličkost“, nevytvářet nové, ale z těch stávajících vybrat ty, které budou oboustranně výhodné.

Má to samozřejmě své limity: na jedné straně nemůže být budoucí uspořádání pro Británii z pohledu participace na Jednotném trhu výhodnější, než když byla plnoprávný člen EU. Zde by brexit pozbýval smyslu a EU by na to logicky nikdy nepřistoupila. Na straně druhé se Británie chce hodně rozprostřít do světa, v čemž by jí rozhodně neměla EU bránit. Má to však jedno zásadní omezení – vzhledem k tomu, že v EU existuje cosi, co se nazývá společná obchodní politika, nemůže Británie současně požadovat, že si uzavře sadu bilaterálních smluv na míru se všemi významnými světovými ekonomikami a současně bude zachovávat maximum ze své účasti na Jednotném trhu, neřkuli, že si z EU „vyzobe“ pár pro ni významných partnerů, s nimž též uzavře bilaterální smlouvy, a zbytek pro ni nezajímavých zemí EU bude ignorovat. Zde již od počátku – přes všechny jiné rozpory – drží EU pozoruhodně celistvě a nepolevuje. Bylo by dobré, aby jí to vydrželo, neboť v opačném případě hrozí rozpad Jednotného trhu a tím de facto i celé EU. O tom, že někoho napadne tuto hru hrát, snad ani nelze pochybovat.

To, že si dříve či později začneme chybět a ke slovu přijdou nostalgické vzpomínky na to, jak nám spolu bylo dobře, je patrně jen otázkou času. Co se již stalo, nejde odestát, alespoň ne pro nejbližší léta. Teď je třeba hledět do budoucnosti a zpětné zrcátko do minulosti by nás mělo poučit, ale nikoliv v pohledu vpřed bránit. Předmětem onoho budoucího uspořádání by měla být oboustranně výhodná dohoda, nikoho neponižující, s nikým si nevyřizující účty, reflektující aktuální podobu vzájemných vztahů. Dohoda, která se možná nepovede na první pokus a bude přizpůsobována nastalým okolnostem. Ani z toho bychom neměli upadat do deprese marnosti. Není pochyb o tom, že se vzájemně potřebujeme a potřebovat budeme. A tato potřeba by měla být ztvrzena dohodou, která bude vždy lepší, stabilnější a důvěryhodnější, než vzájemný život „na psí knížku“, tedy bez dohody.

Petr Zahradník

Zdroj:Česká spořitelna a.s.
Líbil se vám článek?
+0 / -0
Odeslat článek e-mailem
Diskuze
Vstoupit do diskuze
V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.


Související články
Ilustrativní obrázek

Evropa v datech: Evropskou ekonomiku táhne průmysl, nejvíce lidí ale pracuje v koronavirem silně zasažených službách

Ilustrativní obrázek

Jiný pohled na liberační balíček

Ilustrativní obrázek

Komentář BHS k celkovým nákladům na obnovu ekonomiky

Ilustrativní obrázek

Ekonomické dopady koronaviru na české firmy

Ilustrativní obrázek

Moneta, Komerční banka: Stabilizační kroky ČNB i výzva ke zdržení se výplaty dividendy

Ilustrativní obrázek

Koronavirus ovlivňuje chod firem. Jaký má dopad na byznys?



Čti více
Ilustrativní obrázek

Komentář BHS k vysokému zájmu o zlato

Ilustrativní obrázek

Německo na kladné nule

Ilustrativní obrázek

Asijské akcie pokračovaly v růstu, Čína představila silné PMI

Ilustrativní obrázek

Americké akcie v závěru odevzdaly podstatnou část zisků

Ilustrativní obrázek

Ozvěny trhu: Dolar vítězí, viru navzdory

Ilustrativní obrázek

Německo v čele s automobilkami roste, index DAX posiluje o 1,8 %

Portál W4T.CZ používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.