Turecké zoufalství a radostné výsledky

21:42 | Redakce W4T | Diskuze

„Obchodní válka“ pravděpodobně představuje jeden z nejčastěji skloňovaných termínů na finančních trzích v letošním roce. Uplynulý týden zajistil, že tomu tak bude i nadále. Po týdnech mlácení slámy znesvářené strany odkryly karty a představily další várku celních opatření. Pro tentokrát se nezatěžujme detaily.

Ilustrativní obrázek
Foto: W4T

Přece jen je logika pořád stejná. USA hledají importované zboží, které by zatížily tarifem. Nejprve začnou od oblastí, kde najdou jiné zdroje dodávek (například komodity), postupně jim nezbývá, než se posouvat na další zboží. Čína chvíli počká, co bude, pak uvalí proticla. Jelikož ji dojde „munice“ daleko snáze (dovoz z USA, který může zatížit celní sazbou je výrazně menší, než v opačném směru), jde po menších krocích a chystá další varianty. Jednou z nich je zatopit americkým společnostem, co v Číně podnikají. Ve státem vlastněných novinách tak už najdeme kritiku Applu, který s čínskou společností nesdílí plody úspěchu. Asi by bylo naivní domnívat se, že zde není spojitost s obchodními válkami. Ostatně, doteď Apple Číňanům nevadil.

K obchodním válkám namísto výčtu dalších produktů, které jsou použity jako rukojmí, zmiňme pohled amerických podnikatelů. Z průzkumů v průmyslové sféře je patrné, že stávající podmínky hodnotí manažeři jako příznivé. Směrem k budoucímu stavu věcí jsou nicméně od začátku roku daleko opatrnější. Pro rozhodování o investicích jde přirozeně o velice důležitý faktor. I proto například z útrob Fedu zaznívá obava, že by tarify mohly ohrozit ekonomiku daleko dříve, než reálně vstoupí v platnost. Stejná logika platí i pro finanční trhy – daleko více, než samotné aktuální kroky by je měla zajímat potenciální eskalace. Prozatím jsou v tomto směru spíše optimisticky naladěné. Uvidíme, jestli konec výsledkové sezóny nevrátí obavy z obchodních válek více do popředí zájmu.

Výsledková sezóna v USA je fakticky u konce. A šlo o pořádně vydařenou událost. Z pohledu míry překvapení na úrovni čistého zisku dokonce o vůbec nejlepší od roku 2010. Tržby společností zařazených v indexu S&P 500 stouply o 12 % a marže vyšplhaly na své rekordní úrovně. Zisk na akcii tak ve výsledku meziročně vzrostl o 25 % i díky vlivu nižší korporátní daně. Nejrychlejší růst zaznamenal energetický sektor. Ten se opřel o výrazný posun ceny ropy. Proti loňskému druhému čtvrtletí se Brent v průměru obchodoval o 48 % dráže. Vyšší cena zvýšila i samotnou produkci těžařů, čímž se podařilo rozložit fixní náklady těžby. Provozní páka tak magnitudu růstu čistého zisku na akcii znásobila.

Zlepšená výkonnost akciových trhů v zámoří tak výše uvedené odráží. S koncem výsledkové sezóny se pak přirozeně nabízí otázka, „co bude dál“? Hlavním tématem se pravděpodobně opět stane obchodní válka. Ta má potenciál dosti zahýbat se sentimentem (viz předchozí odstavce). Vedle toho bude akciové investory zajímat také vývoj marží. Ty jsou v agregovaném vyjádření na rekordních úrovních v prostředí vrcholícího cyklu. Jeho standardním doprovodem jsou zpravidla tlaky na růst mezd a silná poptávka po komoditách ženoucí jejich cenu vzhůru. Do marží by se tyto aspekty postupně měly promítat. Vedle toho nesmíme zapomínat ani na americkou centrální banku. Ta pracuje na postupném zpřísnění měnových podmínek a pro letošek má ještě plánováno doručit dvě další zvýšení sazeb. Opět by se tak zkomplikoval přístup k levnějším prostředkům, což může odhalit nerentabilitu řady projektů.

Hodně živo je aktuálně v Turecku. Spor s USA ohledně vydání zadrženého amerického pastora Andrewa Brunsona vyústil v sankce a zpřísnění tarifů na dovoz oceli a hliníku. Výsledkem je pokračující oslabování turecké liry. Ta má už tak hodně náročný rok, když ji stahuje níže inflace v hospodářství. Turecká centrální banka si s ní nedokáže, a co možná hůře ani nechce, poradit. Prezident Erdogan totiž zvyšování sazeb, které by bylo přirozeným nástrojem na zkrocení růstu cen, striktně odmítá. Začíná se tak čím dál více zdát, že nezávislost centrální banky v Turecku je pouhou iluzí. Když tomu připočteme skutečnost, že velká část vládního dluhu je denominována v dolarech, máme namíchaný dosti hořký koktejl. Pokud totiž lira oslabuje, výše dolarového dluhu relativně narůstá. Situace tak trochu připomíná rok 1997, kdy podobné obtíže prožívala celá řada rozvíjejících se ekonomik v Asii. Od té doby se profil dluhového financování tamějších ekonomik výrazně proměnil (ať už vlivem menšího množství dolarových závazků, tak navýšení dolarových rezerv, které lze ke krytí dluhu využít). Turecko se nicméně vydalo spíše opačným směrem, což je mu nyní osudným. V prostředí rostoucích úrokových sazeb Fedu navíc investoři dávají zpravidla přednost státům s přebytkem běžného účtu (tedy dostatkem úspor v ekonomice), u nichž je menší riziko odlivu kapitálu. Turecko (či kupříkladu Argentina) operují s deficitem. Turecko jej navíc stále častěji financuje skrze portfoliové toky kapitálu, které mají tendenci mizet ze země velice rychle v případě problémů. Přeci jen je jednodušší prodat finanční aktiva (portfoliové toky), než se zbavit přímých investic (např. podíl v soukromé společnosti). Největší dílek nárůstu podílu portfoliových investic na financování deficitu běžného účtu představují krátkodobé státní dluhopisy a dluhopisy bank. Připočtěme, že dluhopisy státu stále méně drží banky (posiluje tezi většího rizika odlivu kapitálu v případě problémů) a fakt, že finanční páka bank narostla (dle podílu půjček vůči depozitům), pročež je potřeba dofinancovat aktivity za pomoci zdrojů finančního systému. Turecké hospodářství tak ve výsledku připomíná skleněnou zeď, na níž se valí velká železná koule. Zastavit jí může snad jedině velice přísný přístup triumvirátu prezident-ministr financí-centrální banka. Ten ale prozatím není ochotný zpřísnit fiskální a monetární politiku. Není totiž těžké domyslet, že takové kroky občany ani v nejmenším nepotěší.

V úhrnu tak není divu, že investoři prchají z tureckých aktiv. Obava o nesplácení závazků a potenciální zavedení restrikcí (například na odtok kapitálu ze země) investory nemohou nechat klidnými. Na první pohled atraktivní valuace tureckých akcií tudíž mají své opodstatnění. Pro Evropu to není úplně příjemná zpráva s ohledem na provázanost finančního systému. Řada evropských bank má v Turecku totiž aktivity, a také majetkové podíly. 

Zdroj:Jan Šumbera, Česká spořitelna a.s.
Líbil se vám článek?
+0 / -0
Odeslat článek e-mailem
Diskuze
Vstoupit do diskuze
V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.


Související články
Ilustrativní obrázek

USA: Průmyslová produkce je v říjnu pod očekáváním

Ilustrativní obrázek

USA: spotřebitelské ceny rostly podle očekávání, jádrový CPI mírně po očekáváním

Ilustrativní obrázek

USA: Index žádostí o hypotéky MBA se propadl k -3,2 %

Ilustrativní obrázek

Firemní výsledky pro tento týden: Kofola, PFNonwovens, RWE, E.ON, Linde, NVIDIA, Walmart

Ilustrativní obrázek

Makroekonomický výhled pro tento týden: Italský rozpočet či vystoupení J. Powella

Ilustrativní obrázek

KB: Informace z konferenčního hovoru



Čti více
Ilustrativní obrázek

Pražská burza zakončila týden bez výraznější změny

Ilustrativní obrázek

Asijsko-pacifické akciové indexy ukončily týden smíšeně

Ilustrativní obrázek

Akciový výhled

Ilustrativní obrázek

USA: Zásoby surové ropy podle týdenní statistiky EIA vzrostly k 9. listopadu o 10,27 mil. barelů

Ilustrativní obrázek

Zámořské akcie nakonec posílily

Ilustrativní obrázek

Negativní sentiment vrátil pražskou burzu k poklesům

Portál W4T.CZ používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.