Podle Jevgenija Gontmachera z rady moskevského Institutu pro současný vývoj, které předsedá ruský premiér Dmitrij Medvedev, situace připomíná „schody vedoucí do sklepa“. Gontmacher předpokládá, že Rusko bude do roku 2017 vykazovat míru růstu blížící se nule. Vláda podle něj bude občany ujišťovat, že po prezidentských volbách v březnu 2018 začne ekonomika růst. Podle něj však bude pokračovat v propadu i po roce 2018.
Rusko už v minulostí několik krizí zvládlo, včetně propadu cen ropy v roce 2008 a neschopnosti splácet suverénní dluh v roce 1998. V obou případech došlo k obnovení silné růstu do roka či do dvou. Současná recese je však jiná, tvrdí Vladislav Inozemcev z Národní výzkumné univerzity - Vysoké školy ekonomické v Moskvě. „Nejde o ropu nebo o sankce. Jde o strukturální slabost,” říká. Známky neklidu se objevovaly již v roce 2012, kdy cena ropy přesahovala 100 dolarů za barel a do ruské anexe Krymu zbývaly ještě dva roky.
Podle Inozemceva propad spustil návrat Vladimira Putina do funkce prezidenta v květnu 2012. Putin zvýšil daně firmám i zdanění nemovitostí, protože potřeboval financovat armádu a zbrojení. Navíc za jeho vlády došlo k rozšíření vlivu nevýkonných státech kontrolovaných společností, jako je ruský ropný gigant Rosněft. „Podnikatelé propadli deziluzi a omezili investice do továren i vybavení“, tvrdí Inozemcev. Produktivita se propadla a zahraniční investice zpomalily. Investoři se obávali, že jejich aktiva převezme stát, uvádí Timothy Ash, stratég pro rozvíjející se trhy londýnské pobočky banky Nomura International.
Když se stal Putin v roce 2000 prezidentem poprvé, tvrdil, že sníží závislost Ruska na ropě. Namísto toho však příjmy ruského státu nyní na ropě závisejí ještě více, a ekonomika je poháněna především spotřebitelským utrácením.
Tomu je však konec. Příjmy domácností v posledních dvou letech klesaly. Asi 22 milionů Rusů žije v chudobě, tj. o 50 % více než v roce 2013. Maloobchodní prodeje loni poklesly o 10 % a prodeje automobilů spadly dokonce o 36 %. Skupina General Motors, která kdysi Rusko považovala za jeden z nejrychleji rostoucích trhů, zavřela většinu svých ruských poboček. Pobočky v Rusku rušily i maloobchodní společnosti, včetně německého Adidasu a španělského Manga. Fastfoodový řetězec McDonald’s, který má v Rusku 543 restaurací, 25. ledna oznámil, že nadále plánuje otevřít v letošním roce dalších 60 poboček, avšak upravuje své menu, protože stále více zákazníků přechází z dražších Big Maců na levnější kuřecí křidélka a vepřové hamburgery.
Průmyslová výroba a fixní investice v prosinci nadále poklesly, i když prezident Putin 17. prosince tvrdil, že Rusko už je z nejhorší krize venku. Nezdá se pravděpodobné, že by ceny ropy měly začít v brzké době růst.
Zastánci reforem tvrdí, že je stále ještě čas propad odvrátit pomocí vyšších investic do technologií a uvolněním vládního tlaku na soukromý sektor. Bývalý ruský ministr financí a současný poradce prezidenta Putina Alexej Kudrin uvedl pro agenturu Bloomberg na Světovém ekonomickém fóru v Davosu 20. ledna, že ačkoliv ruští občané cítí dopady současné krize, nehrozí bezprostřední riziko sociálních nepokojů. „Máme v záloze ještě dva roky sociální stability,“ tvrdí Kudrin.
Vláda si však nemůže významné investice dovolit. Již nyní vyčerpala velkou část svých devizových rezerv. Ministr financí Anton Siluanov 13. ledna uvedl, že investice do většiny vládních programů budou sníženy o 10 %, aby se zmenšil schodek rozpočtu. Situace v soukromém sektoru není o nic lepší. Sankce znemožňují většině ruských společností přístup na mezinárodní finanční trhy. Slabý rubl komplikuje dovozy vybavení a technologií a firmy proto nemohou zvyšovat svou efektivitu.
Putin, který se nadále těší podpoře více než 80 % obyvatel, nemá zájem měnit ekonomický model v Rusku. „Máme důvod k opatrnému optimismu,“ řekl Putin podle oficiálních záznamů 26. ledna ministrovi hospodářství Uljukajevovi.
Státní firmy, které v ruském hospodářství převažují, vedou Putinovi věrná přátelé. Jiní členové jeho nejbližšího okruhu těžili z prestižních projektů, které však nepřinesly dlouhodobý ekonomický užitek, jako byla např. olympiáda v Soči. Rozsáhlé reformy „by šly proti institucionálním zájmům současné vlády,“ tvrdí ekonom Gontmacher.
