Obecná míra nezaměstnanosti z dílny ČSÚ (pozor, neplést s podílem nezaměstnaných osob z dílny MPSV) setrvala na říjnové hodnotě 2,9 % i v listopadu. V pozadí je ale odlišný „sexuální“ vývoj: zatímco nezaměstnaných mužů od října o 3 tisíce ubylo, zhruba stejný počet nezaměstnaných žen naopak přibyl.
Nejde přitom o dopad druhé vlny koronakrize – trend ubývání nezaměstnaných mužů a naopak přibývání nezaměstnaných žen převažuje už od konce loňských letních prázdnin (viz přerušované čáry v následujícím grafu; E v něm značí zaměstnanost, U nezaměstnanost):
Proč by nezaměstnanost žen měla už od léta růst, není úplně jasné. Při bližším pohledu se ukazuje, že jde částečně o přesun ze skupiny zaměstnaných, ale částečně také o příchod dalších žen na trh práce – viz následující graf.
Graf také ukazuje, že počty ekonomicky aktivních (tj. zaměstnaných nebo nezaměstnaných) mužů i žen byly v listopadu zhruba zpátky na úrovních před covidem. U obou pohlaví bylo ovšem v rámci ekonomicky aktivních oproti začátku roku víc lidí ve skupině nezaměstnaných, přičemž tento přesun „z práce na pracák“ byl výraznější u žen. Stručně řečeno, z hlediska zaměstnanosti covid zatím škodí víc ženám než mužům.
Německé průmyslové objednávky mile překvapily
Hodnota nových objednávek v německém zpracovatelském průmyslu byla v listopadu (po všech očištěních) o 2,3 % vyšší než v říjnu (přitom očekávání bylo -0,5 %); meziroční zvýšení činilo dokonce 6,3 %. Oproti únoru 2020 (tj. poslednímu před-covidovému údaji) byl výsledek o 4 % vyšší. Tahounem byly zcela jednoznačně – a to platí už od léta – objednávky ze zahraničí. Dá se předpokládat, že velkou roli zde hrály zejména objednávky z Číny, která žádnou zřetelnou druhou vlnu koronakrize nepociťuje (nebo to tak aspoň zvenku vypadá).
Poměrně vysoké růsty proti období před covidem nám připomínají (a graf hned na začátku následující strany ilustruje), že už v dlouhé řadě měsíců před úderem pandemie nebyla tempa růstu objednávek žádnou hitparádou. Dosáhnout teď meziročního růstu tudíž není zas tak těžké.
Nálada v eurozóně se zlepšila
Index ekonomického sentimentu eurozóny v prosinci podle Evropské komise roste na 90,4 b., odhad trhu 90,0 b. z 87,7 b. po revizi za listopad (Reuters).
Zlepšení se týkalo především (viz graf níže) průmyslu a spotřebitelů, v menší míře i stavebnictví. Nálada byla nadále mizerná (nebo se dokonce zhoršila) ve službách a maloobchodě – vcelku nepřekvapivě, vzhledem k prosincovému zpřísňování restrikcí právě v těchto dvou sektorech.
Na okraj dodejme ještě další číslo ze včerejška: maloobchodní tržby za listopad byly meziměsíčně nižší o 6,1 % (trh čekal zhoršení jen o 3,4 %). Meziroční změna činila -2,9 %. Horší výsledek oproti říjnu se dal čekat – viz listopadový „zub“ směrem dolů v náladě spotřebitelů (černá čára v grafu vlevo dole). V této logice by prosincové tržby maloobchodu měly být už zase docela solidní.
Z inflace v eurozóně ECB radost nemá
Inflace v eurozóně setrvala v prosinci na meziroční hodnotě -0,3 %, kde dlí už od loňského září. Pro ECB jde o nepříjemné číslo: ukazuje, jak strašně daleko je cenový růst od inflačního cíle ECB, tj. od hodnot těsně pod 2 %. S každým novým takovým údajem o inflaci přichází tento cíl o kousek své věrohodnosti a síly řídit inflační očekávání firem a domácností – což by měl být jeden z jeho hlavních úkolů.
Naštěstí pro ECB je inflace nízká v důsledku nízkých cen energií, což je poměrně kolísavá složka, tj. dá se čekat, že cenový růst se v řádu měsíců vrátí k vyšším hodnotám.
K oné vysněné dvojce to ale bude trvat spíš roky (ECB čeká inflaci ještě v roce 2022 jen kolem 1,3 %). A to znamená, že dnešní extrémně nízké úrokové sazby budou v eurozóně přetrvávat ještě drahnou dobu. Jejich první zvýšení se dá čekat až zhruba koncem roku 2022.
