Respektovaný think-tank Ifo vydal aktualizaci svého výhledu, podle níž (viz růžová čísla v následujícím grafu) letošní propad ekonomiky eurozóny o více než 8 % bude příští rok vystřídán růstem přes 6 %.
Náš nový výhled (vyjde nejspíš ještě dnes) pro eurozónu předpokládá letos -8,6 % a v příštím roce +5,1 %. V porovnání s námi je tedy Ifo poněkud optimističtější, zejm. co se týče oživení v příštím roce. Vzhledem k přetrvávajícím nejistotám jde ovšem o rozdíly na hranici zanedbatelnosti.
Pro Česko čekáme sice ve srovnání s eurozónou menší letošní propad (-7 %), ale zato také menší oživení příští rok (+4,5 %). Pro Německo čeká Ifo -6,7 % a 6,4 %.
Český průmysl se propadá méně, americký už roste
Aktivita v českém průmyslu měřená indexem PMI v červnu dál meziměsíčně zeslábla (44,9 bodu), i když méně než v květnu (39,6). Neutrální úroveň je 50, takže stále převažují firmy, jejichž situace se od minulého měsíce celkově zhoršila.
Ze Spojených států přišla lepší zpráva: index ISM v zpracovatelském průmyslu (konstruovaný podobně jako PMI) dosáhl v červnu hodnoty 52,6 bodů. Vyšvihl se tedy nad onu neutrální padesátku. Trh přitom čekal hodnotu 49,8; květnová hodnota byla 43,1 b.
Jde o další údaj, který potvrzuje, že přinejmenším v USA a přinejmenším prozatím má propad ekonomiky v souvislosti s koronakrizí tvar V (možná psaného kurzívou, tedy V).
Smíšené zprávy z obou trhů práce
Naopak mírným zklamáním byl údaj institutu ADP o americké zaměstnanosti v červnu: zvýšení o 2,4 milionů míst bylo pod tržním očekáváním ve výši 3 milionů.
A k tomu připojme údaj ČSÚ z dnešního rána: nezaměstnanost v Česku se v květnu dostala na 2,5 %. To je pořád ještě zřetelně pod jakoukoli představou o rovnovážné nezaměstnanosti; neboli český trh práce je zatím pořád ještě hodně napjatý. V této pozici ho samozřejmě do značné míry drží vládní podpora (ošetřovné, Antivirus atp.). Výraznější růst nezaměstnanosti lze čekat až v létě a na podzim, kdy by tato podpora měla končit.
BIS: k měnovému financování nedochází
Banka pro mezinárodní platby (BIS), která funguje mj. jako think-tank zaměřený na centrální bankovnictví, publikovala letošní vydání Výroční ekonomické zprávy.
Ve zprávě se zabývá například otázkou (v kapitole 2), zda nynější masivní tištění nových peněz ze strany centrálních bank mnoha zemí světa lze považovat za „měnové financování“ (tedy za zneužití měnové politiky k financování expanzivní fiskální politiky – což se už přinejmenším od dob Miltona Friedmana pokládá za kardinální měnověpolitický zločin).
Autoři zprávy docházejí k závěru, že svědky měnového financování nejsme: „the operations have been fully in line with central banks' primary objectives of safeguarding economic and financial stability, and have not been taken with the purpose of financing fiscal deficits as such. (...) Moreover, central banks retain full control, so that they can unwind the operations as economic circumstances require.“
Vzápětí však zpráva zvedá varovný prst: nynější masivní nákupy státních dluhopisů centrálními bankami přece jen rozmývají hranici mezi fiskální a měnovou politikou, a tudíž jsou bezpečnější v rozvinutých ekonomikách, kde obě inkriminované instituce (vláda a centrální banka) mají dlouhodobě jasně vymezené a dodržované cíle a těch se drží i v nynějším zmatku.
Čím je však tento institucionální rámec v dané zemi slabší, tím je větší riziko, že aktuální stav přeroste do tzv. fiskální dominance, tedy do situace, kdy měnová politika de facto slouží potřebám vlády (což je problém, jakmile vláda není učebnicově zaměřena na stabilizaci ekonomiky).
V praxi se tato dominance může projevit například tak, že vláda dokáže zatlačit na centrální banku, aby nezvyšovala sazby (což by vládě prodražilo dluhovou službu) ani poté, co v ekonomice – v rámci po-covidového oživení – začnou vřít zřetelné proinflační tlaky a začne hrozit, že bez zvýšení sazeb poroste inflace zřetelně a nadlouho nad inflační cíl.
Nezaměstnanost: Česko versus Německo
Sezónně očištěná míra nezaměstnanosti v Německu vzrostla z května na červen o desetinu na 6,4 % (trh čekal nárůst o 2 desetiny). Jde o číslo vycházející z údajů německých úřadů práce.
Český červnový údaj se dozvíme od MPSV až příští týden v úterý – ledaže ho zase prolákne paní ministryně Maláčová dřív, jako to udělala například už počátkem dubna. MPSV ovšem své údaje o sezónnost neočišťuje, a tak je třeba se dívat na německou hodnotu bez očištění. I tato (6,2 %) je ale velmi vysoko nad českým květnem.
Kromě úrovně za celou zemi je ale zajímavé také srovnání měr nezaměstnanosti uvnitř obou zemí. V Česku mají dvě největší města nezaměstnanost (Praha 2,7 %, Brno 4,6 %) poblíž celostátního průměru (3,6 %), zatímco maxima (přes 6 %) se týkají severní Moravy a severních Čech. Naproti tomu v Německu je (když pomineme Brémy) nejvyšší nezaměstnanost právě ve dvou největších městech (Berlín 10,5 %, Hamburg 8,2 %; světlešedé části pruhů v grafu vyznačují tu část celkové míry nezaměstnanosti, která je dle odhadů Spolkové pracovní agentury způsobena koronakrizí):
