Spread mezi prémiemi za šestileté dluhopisy Rosněftu a obdobnými dluhopisy Lukoilu se od konce minulého měsíce rozšířil na 65 bazických bodů v neprospěch státního gigantu.
Mezi hlavními důvody nedůvěry investorů je třeba uvést především dluh 22 miliard USD Rosněftu, který bude společnost v podmínkách 30 USD za barel jen obtížně splácet. Ten vznikl poté, co společnost v roce 2013 odkoupila podíl svého strategického partnera a akcionáře britské BP plc. (BP) ve společném projektu TNK-BP. Ve své době se jednalo o největší akvizici v ruské historii, který Rosněfť učinil jedním z největších globálních producentů ropy, to se však černé zlato ještě neobchodovalo za dnešní nízké ceny.
Schopnost Rosněftu splatit gigantický dluh v dolarech je navíc komplikována západními sankcemi, které činí přístup strategických ruských společností na světové kapitálové trhy obtížným. Sám CEO společnosti, Igor Sechin, některými označovaný za druhého nejmocnějšího muže Ruska po Putinovi, je osobně na sankčním seznamu USA.
Podle agentury Bloomberg je dluh Rosněftu na úrovni 1,5 násobku jeho peněžního toku, zatímco poměr dluhu a cash flow je u Lukoilu pouze 0,71. Rozdílně se k oběma společnostem staví i respektované ratingové agentury a institucionální investoři. Zatímco v Moody’s jim shodně přisuzují spekulativní Ba1, jejich kolegové ze Standard & Poor’s oceňují Lukoil na investiční pásmo BBB-, oproti BB+ v případě Rosněftu.
I přes sebevědomá vyjádření představitelů Rosněftu ohledně schopnosti splácet, doporučují investorům prodávat jeho akcie v Barclays Plc., naopak jeho ruský souputník Lukoil se dočkal přesvědčivého doporučení „overweight.“
