Pšenice je základem stravy pro většinu obyvatel Maroka a nedílnou součástí tamní kuchyně. Odhaduje se, že průměrný Marokánec spotřebuje ročně až třikrát více pšenice, než kolik činí globální průměr. Každé výraznější zvýšení ceny této komodity, případně rovnou její nedostatek může vést k nepokojům a politické nestabilitě. Mnoho politologů ve spolupráci s klimatology odhaduje, že snížený objem srážek v Severní Africe a na Blízkém východě byl jedním z podstatných faktorů vedoucích k vlně revolucí v arabském světě od roku 2010, takzvanému arabskému jaru. Není tedy divu, že sucho je často skloňovaným slovem mezi politickými špičkami země. Marocký panovník Mohamed VI. v lednu výjimečně zařadil po běžné bohoslužbě i modlitbu za déšť. Uznávaný český klimatolog a bývalý ředitel Geologického ústavu Akademie věd ČR Václav Cílek označuje dlouhodobá sucha v regionu za jeden z hlavních důvodů současné masové migrace do Evropy.
Marocké zemědělství je druhým největším producentem pšenice v Africe a jeho podíl na celkové ekonomice země je značný 12–17 %, přesto je však jeho technická úroveň značně zaostalá a pouze 15 % polí je zavlažováno. Ekonomové odhadují, že aktuální sucho bude hlavním důvodem poklesu ekonomického růstu Maroka z loňských 3,8 % na odhadovaných letošních 1,2 %. Marocká vláda již plánuje podpořit zemědělství dotacemi na nákup zavlažovacích zařízení a semen. Je otázkou, zdali se jí úpadek marockého zemědělství podaří klimatickým podmínkám navzdory zvrátit. Na začátku února bylo v Maroku oseto pouze 3,2 milionu hektarů půdy, což je asi o 40 % méně, než je obvyklé, uvedli představitelé marocké federace obchodníků s obilím.
Ze situace budou těžit importéři a především francouzští zemědělci, kteří se musí vyrovnávat s nízkými cenami pšenice na světových trzích. Stejně jako v případě ropy, i zásoby pšenice dosahují aktuálně rekordních úrovní, což sráží cenu obou komodit k zemi.
Ať už budou modlitby za déšť vyslyšeny, nebo ne, pro marocké farmáře už může být pozdě. Někteří z nich se stejně jako představitelé Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) obávají, že až polovina úrody již může být nenávratně ztracena.
