Je v dnešní době možné, aby se některý z národů euroamerické oblasti prostě vypařil?

27.08.2016 07:30 | Ne Ro | Diskuze

Obáváme se, že ani mocné národy v Evropě či Severní Americe nejsou podobné hrozby v současnosti ušetřeny. Proč tomu ale tak je?

Foto: DonkeyHotey

 

Mocná impéria upadají a posléze zanikají, což má dopad i na samotnou existenci národa (či národů), který v dotčeném impériu žije. Celé je to poněkud zamotané, poněvadž ne vždy se určitý státní útvar kryje s jediným národem.

I když se nevyhneme jistým zkreslujícím zjednodušením, níže budeme za národ považovat všechna etnika, která tradičně a po dlouhá staletí obývají území určité země a koexistují v ní za dodržování určitého obecného rámce kulturních pravidel, jež si sama stanovila, že budou respektovat.

Mnoho vědců i laiků už napsalo spousty knih o chudých zemích, které se zhroutily. Ale neměli bychom zapomínat, že i bohaté země se mohou zhroutit. Ve skutečnosti, jak nám historie napovídá, zhroutit se, rozpadnout či zcela zaniknout mohou státy jak po obdobích prosperity, tak i důsledkem ekonomických krizí.

Mocná země, jakou jsou Spojené státy americké, na sklonku letošního roku zvolí svého nového prezidenta, přičemž lidé z určité politické strany se recipročně domnívají, že případné zvolení protikandidáta z konkurenční politické strany by dozajista vyústilo ne-li v konec světa, pak alespoň v totální rozklad USA. Nicméně, tak tomu s největší pravděpodobností nebude;  ať už novým prezidentem bude zvolen Trump nebo Clintonová, nic moc zásadního se v tomto ohledu nestane. Ono totiž příčiny, které jsou v dlouhodobém horizontu s to dovést silnou, hospodářsky vyspělou zemi až k totálnímu kolapsu, je třeba hledat jinde.

Obecné problémy zemí s vyspělým hospodářstvím

Klesající porodnost

Mezi bohatstvím společnosti a jejích členů, tedy lidí na jedné straně a porodností na straně druhé existuje nepřímá úměra. Američanka USA dnes v průměru porodí 1,89 dětí. Přitom pro zachování počtu obyvatel určité země na statu quo je nutno porodit v průměru alespoň 2 potomky. V Evropě, především v západní, situace vypadá obdobně, v některých zemích EU dokonce ještě hůř. Spolu s rostoucím blahobytem a zvyšujícími se životními standardy roste jak vidno i touha těchto lidí si navyklé standardy udržet. A případný potomek je spjat s výdaji a tedy i s poklesem ekonomické životní úrovně rodičů.

Imigrační toky

Jakákoli země vždy potřebuje určité množství lidí, kteří budou pro společnost vykonávat i ty méně oblíbené profese, třeba ty dělnické. Tak nasadíme imigranty

Kulturní rozdíly

Jenže tady nastává další problém. Imigranti totiž s sebou nepřináší nejen pracovní sílu, ale i svou kulturu, která bývá ne vždy kompatibilní s kulturou přijímající země. A mohou nastat veliké třenice s dalekosáhlými důsledky pro všechny zúčastněné. A tak přijímající země a její obyvatelé stojí před dilematem, zdali čelit úpadku relativního blahobytu na vlastní pěst anebo zdali čelit roztříštění struktur kultury, která jim je vlastní. Historicky známé říše, třeba takový starověký Řím, podobnému problému čelily - a podlehly.

Mezinárodní a vůbec celosvětový obchod

Při současném nastavení ekonomického systému země bez obchodu, zvláště toho mezinárodního, nemohou růst. Země, které se schoulí do sebe a obrní se zvenčí, obvykle nevykazují podle zavedených měřítek známky prosperity. Příkladem takovéto země může být třeba Severní Korea. Její sesterská země, Jižní Korea, je ve srovnání 17 krát bohatší a průměrná délka života v ní o 10 let delší. Z Jižní Korey známe třeba ostré obrazovky Samsung či dobrá auta Hyundai. Co kromě diktátora známe z té Severní? Ovšem obchodování, jak je chápe západní svět, má i své stinné stránky. Otřásá například kulturními zvyky, tradicemi i charakterem jakéhokoli národa. Tohoto se ostatně ve své předvolební kampani obratně chopil Donald Trump.

Rostoucí dluh a dlouhodobá udržitelnost

Problém dluhu rostoucího do závratných rozměrů je komplexní a je spojen s celou řadou dalších, systémových otázek, jakými jsou úrok jako takový, exponenciální růst nekorelující s finálními zdroji či dlouhodobá udržitelnost. Trošku poodhalit souvislosti mezi těmito pojmy by bez pochyby vydalo na mnoho stran. Držme se však nyní při zemi. Problémem je, že jakmile určitá země zbohatne, zbytní mnohdy  také její byrokratický aparát a nafoukne se i její dluh. Rodiny, které zbohatly, jsou méně náchylné k tomu, aby se dostaly do dluhu, neplatičství či do bankrotu. Co se ovšem státu jakožto celku týče, tam je tendence právě opačná - čím bohatší země, tomu úměrně vyšší dluh.

Uprostřed ekonomické recese v roce 2010 měly země jako Mexiko či Ruská federace menší dluh než takové Japonsko, USA či země EU. Proč si tedy půjčujeme více a více? No zkrátka, protože můžeme! Protože nám to stávající systém se svým nastavením umožňuje, ba co víc, systém jako takový právě toto předpokládá.  Co se dlouhodobé udržitelnosti týče, politikové mnohdy uvažují v mantinelech svého volebního mandátu, často čtyřletého, a nezodpovídají za následky svých rozhodnutí pro dlouhodobý horizont, který může ovlivnit životy našich dětí či vnuků.

Narušená pracovní morálka

Když ekonomika nějakého vyspělého státu projde určitým otřesem, obvykle nenastane automaticky hladomor. Jen je prostě část lidí propuštěna, je bez práce a na podpoře. Zajímavé je, že ochota pracovat v populaci klesá. Třeba ve Spojených státech amerických je počet prácechtivých dospělých již 17 let na ústupu. V západní Virginii má jen polovina lidí produktivního věku zaměstnání. Během let 2000 až 2013 došlo k nárůstu pracovní neschopnosti o 43 %. Třebaže se mnohá zaměstnání stala důsledkem různých bezpečnostních opatření méně nebezpečná, přesto v USA instituce vyjadřující souhlas s pracovní neschopností jedince eviduje její nárůst od roku 1980 o 50 %. Vidíme, že zde dochází či došlo k určité strukturní změně. A dotlačit nezaměstnané zpět do práce bývá v mnohých případech těžké.

Zdravé vlastenectví a multikulturní společnost

Obecně lze konstatovat, že pokud se občané bohatých zemí se svou zemí a její kulturou nebudou identifikovat, lze stěží předpokládat, že z dlouhodobého hlediska přežijí. Zdravé vlastenectví je však třeba pěstovat již od dětských let. Na druhou stranu, absorbování některých částí cizí kultury se může dít jen nenásilně a za všeobecného souhlasu domácího obyvatelstva. Předpokládá to určitou míru úcty k sobě navzájem. Nelze připustit, aby domácí kultura a její hodnoty trpěly na své domácí půdě a na úkor kultury cizí. K sebeurčení každého národa dozajista patří společná historie, určité vyznávané hodnoty a osoby z národní historie, které tyto hodnoty zosobňují.

Není již příliš pozdě? Těžko říct. Rádi bychom se zeptali nějakého starověkého Římana, co o tom soudí, jenže ti, jak známo, už dávno vymřeli. Vím jen, že písek v hodinách se sype dál...

Zdroj:MW, Redakce
Líbil se vám tento článek?
+0 / -0
Odeslat článek e-mailem
Diskuze
Vstoupit do diskuze
V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.


Související články
Ilustrační foto

Míra zadlužení členských zemí EU se v prvním čtvrtletí zvýšila, nejvíce v ČR

Anketa Reuters: Přes rekordně nízkou inflaci uvolní většina centrálních bank zřejmě měnovou politiku

Anketa Reuters: BoE ponechá sazby beze změny

Italské banky budou potřebovat tak deset let na sanaci špatných půjček

Ilustrační foto

Evropská komise připravuje pravidla na ochranu kulturního dědictví třetích zemí

Ilustrační foto

Obchodní dohoda mezi EU a Kanadou by mohla projít Poslaneckou sněmovnou bez problémů



Čti více

Cena zlata: Technická analýza 20.7.2017

Podle analytiků je sázka na akcie Microsoft relativně hodnotná

Akcie Sarepta mohutně posilují po silných výsledcích tržeb za 2Q

FDA předběžně schválil biologický bazální inzulin společnosti Merck

Další vývoj ve věci turbín Siemens na Krymu

Cardinal Health chce prodat čínskou divizi

Portál Web4Trader používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.