Takovéto množství cukru představuje 8 % z celkového objemu 50 milionů tun, které se ročně obchodují na světových trzích. Cukr je jednou z komodit, které se často těší z ochranářských a regulačních opatření státu. Nejinak je tomu i v Indii, kde pátá nadprůměrně dobrá úroda cukrové třtiny v řadě navýšila zásoby této komodity na rekordní úroveň 9,6 milionu tun.
Ačkoli je Indie po Brazílii druhým největším producentem cukru na světě, její export se obvykle pohybuje pouze kolem úrovně 1 milionu tun cukru ročně. Důvodem je jednak nadprůměrně vysoká domácí spotřeba, ale také vysoká míra regulace trhu s cukrem.
Indická vláda garantuje farmářům, kteří disponují nezanedbatelným politickým vlivem, výši výkupních cen cukrové třtiny, jež jsou vysoko nad průměrnou cenou na světových trzích. Za současných stavů zásob, však indické rafinérie nemají motivaci dále kupovat základní surovinu za přemrštěnou cenu. Cílem plánu je tedy odstranit veškerý nadbytečný objem cukru z indického trhu, tak aby se znovu obnovila domácí poptávka. Světové trhy, kam by indický cukr měl směřovat, jsou však i bez něj přezásobené. Podle ministerstva zemědělství USA jsou globální zásoby cukru v současnosti na úrovni 40 milionů tun.
Zatímco se mohou potravinářské společnosti těšit na nižší výrobní náklady, menší radost mají z plánu další velcí producenti. Například Thajsko ročně vynaloží na dotacích pro pěstitele cukrové třtiny 1 miliardu USD a vyžaduje export až 80 % produkce. Světový exportér číslo jedna, Brazílie dotuje produkci cukru částkou 2,5 miliardy USD. Oběma uvedeným zemím navíc v poslední době ve vývozu pomáhá i výrazné oslabení domácích měn.
