Elektronická evidence tržeb (EET) je nový nástroj Finanční správy pro boj s daňovými podvodníky. Je však velmi kontroverzní a od samého začátku čelí silné kritice. K čemu vlastně slouží?
Od vzniku prvních daní byla vždy snaha plátců zaplatit na daních co nejméně. Pokud se plátce pohybuje v rámci zákonných mantinelů a využívá dobrých znalostí daňových zákonů ke snížení své daňové povinnosti, pak je vše v pořádku. Politicky samozřejmě nikoliv, protože se jedná o tzv. "daňovou optimalizaci". Nic špatného však na tom není. Pokud dává poplatníkovi zákon možnost snížit si svou daňovou povinnost, byl by hloupý, pokud by jí nevyužil.
Někdy však dochází k překročení zákona a daňový poplatník upraví svou daňovou povinnost nelegálním způsobem - např. zatajením části svých příjmů. Na tento typ podvodu pak cílí právě EET. Pokud jde o tržby provedené elektronickou cestou, tedy bezhotovostně, lze tok peněz snadno odhalit a Finanční správa nemá problém prokázat poplatníkovi, že není vše tak, jak on říká ve svém daňovém přiznání. Problém ovšem nastává v situaci, kdy dochází k příjmům bezhotovostně a to ještě v kontaktu mezi subjektem podnikatelem a subjektem nepodnikatelem (klasickým příkladem je právě pohostinství).
V běžné obchodním styku mezi dvěma podnikatelskými subjekty totiž dochází k tomu, že pokud si jednu účtenku za zboží či službu dá do nákladů ten, co zboží či službu kupoval, je pro Finanční správu jednoduché dohledat v účetnictví protistrany, zda zaevidovala adekvátní částku do svých příjmů (a tu následně zdanila). Pokud je však protistranou nepodnikatel, případně subjekt, který si kupovanou službu či zboží do nákladů nedá, pak je pro Finanční správu nemožné zjistit, zda si prodejce služby či zboží inkasované peníze do příjmu zahrnul či nikoliv. Zatajením takového příjmu tedy dojde k daňovém podvodu.
Nápad s EET tedy není v zásadě špatnou myšlenkou.
Kritici ovšem mají na tento způsob evidence hotovostních tržeb zcela jiný názor. Obecně nelze říci, že by kritizovali samotnou myšlenku. Jde spíše o mediální obraz celého systému.
Ministr financí, Finanční správa a některá média (napojená na Andreje Babiše) vykreslila potřebu EET velmi nešťastným způsobem - plošně označila všechny drobné podnikatele a živnostníky za zloděje. Nyní tedy panuje v ČR stav, kdy nemá Finanční správa potřebu dokazovat daňovému poplatníkovi, že je podvodník. Naopak, daňový poplatník nyní musí Finanční správě prokazovat, že podvodníkem není. Vzhledem k neprůhlednému vzniku celého projektu, který byl dle některých médií postaven zcela bez výběrového řízení a až desetinásobně dráž, než s čím počítal projekt na začátku, mají kritici v ruce velké množství argumentů, že je všechno špatně.
Dalšími negativy pak mohou být neprůkazné výsledky ze zahraničí, které v některých aspektech poukazují na nízkou efektivitu systému. Problém je také v přenesení nákladů na podnikatele, protože ti si musí v podstatě "sami na sebe uplést bič" v podobě investice do registrační poklady, internetového připojení a samozřejmě lidského zdroje, protože dochází k navýšení objemu činnosti, které musí podnikatel díky EET vyvinout.
Problém EET tedy není v samotném systému, ale spíše v mediálním boji všech zúčastněných.
EET se týká všech podnikatelů, kteří přijímají tržby v hotovosti. Do systému však nastupují jednotlivé obory postupně, takže je třeba hlídat, kdy se třeba právě vás bude EET týkat. V prvním kole se EET zaměřila právě na pohostinství a ubytovací služby.
Vzhledem k tomu, že zákon upravující EET je plenkách, může a bude docházet ještě k dílčím změnám. Např. lze zmínit povinnost evidovat platby platební kartou, což je samozřejmě nesmysl, za který se původně Finanční správa bila, nicméně došlo ze strany státní moci k pochopení jednoduchého argumentu, že platba kartou je přeci bezhotovostní a tudíž dohledatelná. Podobných nedostatků pak vykazuje zákon více a nyní bude záležet na dobré vůli zákonodárců, zda budou ochotni naslouchat rozumným argumentům či nikoliv.
