Devadesát procent zákonů jde proti občanovi. Andrej Babiš obhospodařuje 120 tis. hektarů a devastuje půdu…

18.07.2017 06:55 | Redakce W4T | Diskuze

Hovořili jsme s Františkem Havlátem, odborníkem na zemědělství a venkov.

Foto: František Havlát

Zdá se, že jste poměrně hodně citovaný v souvislosti se zemědělstvím, životním prostředím či venkovem… A Vaše názory určitě nejsou zejména pro mnoho politiků populární…

Ano, nedávno jsem mluvil pro MF DNES o problémech s černou zvěří a půdou. Hodně ohlasů bylo také u rozhovoru pro server hlidacipes.org.

 

V médiích negativně hodnotíte také roli Andreje Babiše…

Ano. Andrej Babiš je v politice několik posledních let. A jeho politické hnutí začalo v roce 2011. V byznysu a v zemědělství je daleko déle a politiku do určité míry ovlivňoval i před rokem 2011. Teď využil určitého nastavení systému.

Andrej Babiš je ale také v ČR největším zemědělcem a obhospodařuje více než 120 000 hektarů zemědělské půdy u nás a na Slovensku. I on pěstuje velké množství řepky a kukuřice a všichni víme, že je to špatně. A to hlavně kvůli půdě – ta za posledních 27 let není v moc dobré kondici. Třicet roků je půda účelově devastována. Dokonce i během minulého režimu se zemědělci prokazatelně chovali k půdě mnohem lépe, než dnes.

 

Nicméně resort zemědělství pod Babišovo ANO nespadá…

Ale jsou to trochu spojité nádoby – podíváme-li se na Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny, kterému předsedá Jaroslav Faltýnek z ANO. Dále jsou v něm místopředsedové z každé politické strany a tento zemědělský výbor vlastně probírá veškeré zemědělské zákony, které procházejí sněmovnou a domlouvají, za jakých podmínek který zákon projde.

A když si vzpomeneme, jak to například vypadalo s prodloužením podpory biopaliv, což bylo nedávno, tak ministr zemědělství předložil novelu Poslanecké sněmovně a ta ji schválila. Přitom podpora biopaliv se odhlasovat neměla. Každý ví, že škody pro přírodu jsou s biopalivy mnohem horší kvůli dopadům na degradaci půdy.

Řepkový olej se přimíchává do nafty jako biopalivo, řepka se také používá v chemickém průmyslu. Další věcí je kukuřice, která je zejména „krmivem“ bioplynových stanic.

Je nutné, aby pravidla byla nastavena tak, aby se v České republice stabilizovala zemědělská půda, tedy hlavně ta orná, aby nedocházelo k její erozi a degradaci. Řepka s kukuřicí situaci moc nepomáhají. Do krajiny a zemědělství se naopak musejí vrátit stabilizující prvky. V první řadě je důležité vrátit osevní postupy. Na každý hektar zemědělské půdy musí připadnout jedna až dvě velké dobytčí jednotky. Díky živočišné výrobě se na pole začne vracet hnůj a močůvka, a tak se kvalita půdy zlepší.

 

A jak je možné, že všichni vědí, co je na současném zemědělství špatně, a přitom se s tím nic nedělá?

To je politické rozhodnutí. Zavedlo se to tak od devadesátých let. Kdybychom po roce 1990 měli zodpovědné politiky, tak jim muselo být jasné, že země potřebuje nějakou ekonomickou stabilitu. Politici bohužel zodpovědní nebyli. Po roce 1990 sice měli moc, ale nikoli peníze. A proto došlo k devastaci celého zemědělství, zpracovatelského průmyslu i venkova.

Všichni věděli, že za socialismu vznikly nesprávně velké půdní bloky a byl to špatný model. A místo toho, aby se monopoly přetvořily na malé a středně velké rodinné firmy obhospodařující menší pole, tak se toto přeskočilo. V devadesátých letech to chvíli vypadalo, že je zájem o podporu malých firem na venkově. Pak se ale otevřela vrátka společnostem z Evropy. A ty nás v podstatě začaly pohlcovat. Účelově se utlumovala výroba, prvotně ta živočišná. Začaly se dovážet potraviny za dumpingové ceny, kterým domácí zemědělství a potravinářství nebylo schopné konkurovat. A naši politici o tom museli vědět. Buď byli ovlivnění, nebo byli mentálně retardovaní, že něco takového ve vlastní zemi vůbec dovolili.

A dnešní stav je takový, že nejen Andrej Babiš využívá toho, co bylo nastaveno dříve. Současný stav průmyslovým zemědělcům vyhovuje. Musíme se vrátit k rovnováze rostlinné a živočišné výroby. To jsou ty zmiňované dvě dobytčí jednotky na hektar. Na 1000 hektarů půdy byla zaměstnanost cca 150 lidí. Dnes je na 1000 hektarů 5 – 10 lidí. Náklady na pracovní sílu jsou minimální a to je hlavní příčinou vylidňování venkova. Je nutné dát lidem na venkově zpět práci i smysl života.

 

Ale existují různé dotační programy, které se snaží zemědělství nasměrovat lepším směrem…

Ano, jsou to například dotační programy, které se snažily v oblastech od 500 m.n.m. a výše, aby byla zemědělská půda zatravněna. Na těchto místech se chová skot bez tržní produkce. To ale není spasitelná cesta. V oblastech se zatravněnou půdou se zemědělské plochy musejí částečně zpět zorat, musí se tam vrátit výroba krmiv pro dobytek, venkov se musí stabilizovat. Musí se řešit celý systém, udělat několik kroků – změnit způsob zemědělské výroby a její podpory.

Je to podobné, jako když se chcete rozjet s autem v kopci, tak musíte držet brzdu, spojku a umět zařadit a rozjet se. A toto je nutné udělat. Když budete jen řadit se zataženou ruční brzdou, tak se nerozjedete. A takto to funguje i v segmentu zemědělství. Sice existují různé dotace pro zemědělství, ale systém je takový, že podpora se poskytuje ve stylu, aby se vlk s prominutím nažral a koza zůstala celá.

Je nutné zmenšit půdní bloky maximálně na 25 hektarů a nastavit podmínky pro zadržení vody v půdě a v krajině. Mělo by dojít ke změně priorit v tom směru, kam teď proudí peníze.

Mohu na konkrétních příkladech některých obcí doložit, že se tam při pozemkových úpravách budují asfaltové cesty třeba za 60 milionů. Ale na velice důležitá protierozní opatření jde jen 400 tisíc korun. Tedy ten poměr vynaložených částek na jednotlivé projekty je špatně vyvážený.

Dnes se v obcích realizují z dotací hlavně projekty, které vyhovují velkým zemědělským podnikům. A hlavně velkým firmám se vychází vstříc také v případě pronájmů zemědělské půdy.

Když se tyto zemědělské společnosti budou prodávat někomu ze zahraničí, součástí prodeje nebude jen jejich vlastní půda. Ale také pronajatá půda. Tímto způsobem jsou dnes nastavena pravidla. Projekty se ani nerealizují v takové míře, jak by to krajina potřebovala. A problém je i v tom, že ve většině katastrů chybí státní půda nutná pro pozemkové úpravy.

Stát v minulosti rozprodal hodně pozemků za pakatel soukromým osobám. Proč? Dnes tato půda státu chybí. Většinou ji spekulanti přeprodali dále a je často zastavěná.

Já například znám obce, které žádaly stát o půdu, stát se na ně ale vykašlal, rozhodl se půdu prodat, a dnes různé katastry mají problém, když chtějí realizovat vlastní projekty, protože nemají pozemky. Obecně vzato dnes jsou věci zalobované tak, že nikdo ani nemá zájem stabilizovat krajinu. Každý jen chce, aby půdní bloky zůstaly tak, jak jsou a aby se jen udělaly asfaltové cesty.

 

Líbil se vám článek?
+2 / -0
Odeslat článek e-mailem
Diskuze
Vstoupit do diskuze
V diskuzi zatím není žádný komentář. Buďte první, kdo bude komentovat.


Související články

Čína vyváží do vyhladovělé Severní Koreje víc a víc potravin

Někdo to rád sladké. Stévie je hlavní zbraní potravinářských koncernů ve válce proti cukru

Ilustrační foto

Statistici zhoršili odhad objemu sklizně: Obilí bude méně než loni o 13 procent, máku až o pětinu méně

TOP 10 potravin zpomalujících stárnutí

Sucho v Itálii se podepíše na italském víně, olivách a parmezánu



Čti více

Požár v čínské rafinérii PetroChina byl zdárně uhašen

Počet činných vrtů v USA v týdnu poklesl

Cena zlata se letos poprvé přehoupla přes magickou hranici

Analytici z Oppenheimer pokryli akcie Albemarle

Těžba zlata klesla na svou nejnižší úroveň od finanční krize

BHP chce prodloužit životnost chilského dolu Spence

Portál W4T.CZ používá cookies s cílem zajistit co možná nejlepší zážitek při návštěvě těchto webových stránek. Dalším užíváním těchto webových stránek vyjadřujete souhlas s umístěním souborů cookies na vašem počítači / zařízení. Více informací naleznete zde.