Luxusní auta, soukromé tryskáče a jachty? Příliš mainstream pro superbohaté. Nyní je novým trendem osobní tank. Jmenuje se Ripsaw EV2 a je to luxusní obrněný vůz pro civilní použití od americké společnosti Howe a Howe Tech. Cena se pohybuje kolem 300 tisíc dolarů.
„Stačí stisknout tlačítko a dveře se otevřou jako u Lamborghini. Sedadla jsou čalouněná kůží a pojme až 8 osob. Je také vybaven parkovacími senzory a vysoce technologickým odpružením,“ říká Mike domovská stránka Howe, jeden z majitelů společnosti, která super vozidlo vyrábí.
Nápad vytvořit luxusní obrněný vůz vzešel od něj a jeho bratra Geoffa
Howeovi vysvětlují, že díky obrovským pásům, které pokrývají kola, může vozidlo jezdit po jakémkoli typu terénu, stejně jako původní válečné vozidlo. Podstatný prvek však odlišuje originál od toho „uzpůsobeného“: ve skutečnosti nemá žádnou výzbroj.
Přestože jde o první zkušenost obou podnikatelů v
luxusním sektoru, produkt se již vylidňuje mezi milionáři, kteří jsou ochotni dát pěticiferné peníze, jen aby měli tuto „malou hračku“. Příběh Abychom lépe pochopili, jak výrobce tanků pro civilní použití, je nutné udělat krok zpět v dětství Mika a Geoffa. „Náš pohled na věci šel vždy dále,“ vzpomíná Geoff. „Postavili jsme náš první srub, protože ostatní děti měly dům na stromě, který postavili jejich otcové. Mike a já jsme neměli postavu otce, a tak jsme si to museli vystačit a postavit sami: chtěli jsme, aby to bylo krásnější a větší,“ dodal.
Postupem času ty domy ustoupily jiným stále propracovanějším konstrukcím až po dnešní tanky.
Na vysoké škole Howes přeměnili autobus na mobilní pódium pro svou rockovou kapelu. Až později se zrodila posedlost vysokorychlostními válečnými vozidly. Po letech práce se jejich vynález zformoval: postavili malý tank, přejmenovaný na Ripsaw. Vozidlo nezůstalo bez povšimnutí a přitáhlo pozornost amerických ozbrojených sil, které objednaly pilotované i bezpilotní verze jako prototypy pro výzkum a vývoj. rozvoj. Z prostého koníčka se tak z vášně bratrů stal obchod. Ripsav EV2, původně určený pro vojenský průmysl, byl v roce 2013 také přestavěn k prodeji veřejnosti: ne „normálním“ zákazníkům, ale bohatým milionářům ochotným utratit stovky dolarů za úpravu karoserie a motoru.
Ve skutečnosti to trvá asi 6 měsíců tvrdé práce
Než vynést na světlo tento nezastavitelný dopravní prostředek, protože opravdu nemůžeme mluvit o autech a snad ani o tancích. Tracked je slovo, které to nejlépe reprezentuje, protože je ve své kategorii nejrychlejší na světě.
Během dlouhého poválečného období od roku
1945 do roku 1989 Rusko nashromáždilo obrovské množství tanků. Bavíme se o tisících. A bůh ví, kolik každý stojí. Dlouho tak mate západní vojenské experty. Ve skutečnosti, s ohledem na množství prostředků a jejich cenu, byla vyvozena ruská ochota napadnout alespoň západní Německo.
A to jako výsledek jednoduchého výpočtu: protože by bylo šílené čelit takovým výdajům, kdybyste nepočítali s tím, že budete tanky používat v krátkodobém horizontu.
V otázkách zbraní je věčný boj mezi mečem a štítem. Když je meč v převaze, štít nestačí na obranu před nepřátelskými útoky. Když je štít napřed, meč nedokáže porazit nepřítele. A samozřejmě časem vyhrál někdy meč, jindy štít. A pokud máte dobrý meč, nemusíte čekat, až nepřítel vymyslí lepší štít.
První protitanková zbraň, kterou si pamatuji, je německý “Panzerfaust” (“pancéřová pěst”), který se objevil již během druhé světové války. Byla to extrémně nebezpečná zbraň pro tanky, protože stála velmi málo ve srovnání s jejím cílem a vyžadovala použití pouze jednoho muže. Takže protitankové zbraně svým pokrokem (až ke slavné americké „Javeline“) přinutily válečný průmysl hledat stále silnější brnění se stále pokročilejšími a dražšími materiály. Boj mezi mečem a štítem.
Vrátíme-li se k obrovské produkci sovětských obrněných vozidel
Západní experti říkali, že pokud v době mezi jejich výrobou a použitím dojde k výraznému pokroku v protitankovém zbrojním průmyslu, budou tyto tanky plýtváním.
A právě z tohoto důvodu jsme léta vážně věřili
že jsme na pokraji třetí světové války. Pokud by k válce nedošlo, je to proto, že Spojené státy daly Rusku velmi jasně najevo, že pokud zaútočí na Západní Německo, odpověď bude jaderná. A toto upozornění
muselo to být tak dramatické, že tomu bylo Rusko nuceno uvěřit.
Tento příběh má svůj význam i pro současnou válku. Rusko při zvažování svého vyzbrojení myslelo především na to, že nebude třeba bojovat, protože Ukrajina může jen narazit do náruče Moskvy. Nebo to alespoň vzdát. Za druhé, i když věděl, že jeho tanky byly většinou zastaralé, Kreml
cítili, že ještě hodně přispějí k nevyhnutelnému vítězství. Obrněná bestie je sice stará, ale to z ní nedělá zaběhané ekonomické auto.
Zbytek dat byl v tomto ohledu povzbudivý. Ukrajina byla do značné míry odzbrojena, protože neočekávala, že bude muset vést válku přes noc. Také pokud se v boji ztratí starý tank se smrtí celé posádky, nevadí. Na jednu stranu to bylo k zahození, na druhou v boji nezáleží na lidských životech (podle ruské mentality).
Rusko si jako vždy může dovolit obrovské množství mrtvých. To vše vysvětluje velké ruské ztráty obrněných transportérů na Ukrajině. Čísla uváděná Ukrajinci vypadala možná